Některé základní pojmy z oblasti svépomocných skupin a stigmatizace lidí s duševním onemocněním
Svépomocná skupina – svépomocné skupiny jsou malé, či středně velké skupiny lidí pro vzájemnou pomoc a pro uskutečnění určitých cílů. Obvykle je tvoří lidé sobě rovni, kteří se sdružili, aby si poskytli pomoc.
Svépomocné organizace – jsou organizace, které zaměstnávají z větší či menší části lidi s duševním onemocněním jako rovnocenné partnery (peer pracovníky, nebo lidi se zkušeností s duševním onemocněním bez výcviku).
Peer pracovník – je člověk, který zažil duševní onemocnění a prošel nějakou formou výcviku/vzdělání především jako peer konzultant, peer lektor, nebo peer specialista. Bývá převážně zaměstnán rovnocenně s ostatními pracovníky v organizaci.
Nálepkování, diskriminace – jakmile je člověk definován jako duševně nemocný, bývá tím automaticky zpochybněna jeho schopnost vlastního rozhodování, práceschopnost a další aspekty jeho sociálního života.
Diskriminace a stigmatizace – klienti trpící psychickými poruchami se často potýkají nejen s příznaky své nemoci, ale také s diskriminací, která souvisí se stigmatizujícími postoji a s chováním společnosti.
Zplnomocňování – z angličtiny empowerment. Člověk vlivem fatálního dopadu duševního onemocnění přišel o schopnost sebevědomě rozhodovat o svém životě. Ztratil tak přehled a schopnost se starat o sebe a své blízké, a proto potřebuje zpočátku s určitou mírou podpory přebírat zodpovědnost sám za sebe. Cílem je citlivě snižovat míru podpory tak, aby znovu získal odvahu a schopnost samostatného rozhodování, a to i v občanském životě.
Destigmatizace – aktivity jak na úrovni organizací, tak na úrovni společenské vedou k omezení diskriminace a nálepkování lidí se zkušeností s duševně nemocných, tak, aby mohli i s omezením způsobeným nemocí žít kvalitní a plnohodnotný život.