Po úspěšné červnové přednášce zavítal opět v úterý 23. 2. 2016 do ČSDZ psychiatr a básník Michal Maršálek. Několik textů známých i méně známých autorů se stalo podkladem pro povídání o inspiraci v umělecké tvorbě. Kdo tvoří básnické texty a je básník jejich vlastníkem, nebo pouze zprostředkovává čtenářům našeptávání múz, jak se domnívali v antickém Řecku? A jakým způsobem se naladit, aby bylo možné vzkaz vůbec zachytit a předat?
Pro svou vlastní tvorbu přijal Michal Maršálek asi takové vodítko: Báseň je zpravidla dobrá, pokud se z ní sám (a nejen o sobě) něco dozvím. Chápání tvorby jako něčeho, co nás přesahuje a zároveň spojuje s druhými nebo se světem vůbec, bylo pro účastníky besedy dobře srozumitelné i proto, že sama beseda probíhala v přátelském a inspirativním duchu. Na závěr se Michal Maršálek zastavil u básní Terezy Saxlové, která si sama prošla těžkou zkušeností duševní nemoci. Tereza několik básní přečetla a bylo zajímavé sledovat, jak oba s Michalem Maršálkem nachází například gradaci a ironii na stejných místech textu. Kromě zprostředkování vhledu do básní této autorky nás asi nejvíc zaujal následující text Jamese Wrighta:
James Wright
Byl jsem dnes moc šťastný, tak jsem napsal tuhle báseň
Zatímco vypasená veverka peláší
přes stříšku obilnice,
vystoupil náhle ze tmy měsíc
a já vidím, že zemřít není možné.
Každý okamžik v čase je hora.
Orel jásá v nebeských dubech
a řve:
Tohle jsem chtěl.
